„…Ať už jsou naše děti jakékoli, jsou naše a vy jen přihlížíte, pokud podáte pomocnou ruku a srdce, jste velmi hodní, pokud ne, nevadí, my se nezlobíme. Víme, jak dlouho trvá zvyknout si na odlišnost.
Jsme stejní jako vy, my i naše děti, jen některým se zdáme jiní.
Možná jsme jiní, ale ne horší. …“
(rodič žáka z Ibsenky)
