Speciální škola Ibsenka

Jiní, ale přece stejní

„…Vždycky, když jsem přišla za malým, paní doktorka mi řekla, co se jim na něm něco nezdá a nakonec pozvali i paní doktorku z genetiky. Nikdo ale nic konkrétního neřekl. Bylo to pro mne i celou rodinu hodně stresující. Ale vzpomínám na to, jak jsme přijeli s manželem domů, dali ho do postýlky a dívali se na něj jako na malinký zázrak….“ (rodič žáka z Ibsenky)

Jiní, ale přece stejní

„…Kamarádka říká, že K. je „pohraničník“. Ano je. Její handicap ji drží na hranici světa našeho a jejího. Je to pro ni strašně těžké, protože si uvědomuje, že je „jiná“. V našem světě je ztracená a v tom jejím? Nevím….“

(rodič žákyně z Ibsenky)

Jiní, ale přece stejní

„…Ať už jsou naše děti jakékoli, jsou naše a vy jen přihlížíte, pokud podáte pomocnou ruku a srdce, jste velmi hodní, pokud ne, nevadí, my se nezlobíme. Víme, jak dlouho trvá zvyknout si na odlišnost.

Jsme stejní jako vy, my i naše děti, jen některým se zdáme jiní.

Možná jsme jiní, ale ne horší. …“

(rodič žáka z Ibsenky)

Ibsenka

„Já dělám svou věc a ty děláš svou věc. Nejsem na světě proto, abych žil podle tvých představ, a ty nejsi na světě proto, abys žil podle mých. Ty jsi ty a já jsem já. Jestliže se náhodou vzájemně najdeme, je to krásné. Nenajdeme-li se, nedá se nic dělat.“ F. S. Perls